Michail Timofejevič Kalašnikov

M. T. Kalašnikov

Michail Timofejevič Kalašnikov se narodil 10. listopadu 1919 do velké rodiny Timofěje Alexandroviče a Alexandry Frolovny Kalašnikových ve vesnici Kurja v Altajském regionu na Sibiři. Po devítiletce se vyučil zámečníkem u Sibiřsko-turkestánské dráhy, kde pracoval až do vojny. Na podzim roku 1938 narukoval na základní vojenskou službu do armády ve svých devatenácti letech. Když začala válka bojoval M. T. Kalašnikov jako tankista 1. tankové armády maršála Katukova. V říjnu 1941 během bitvy o Bryansk dostal jeho tank BT-7 zásah a starší seržant M. T. Kalašnikov utrpěl těžké poranění ramene, s nímž se musel za pomoci svých spolubojovníků probíjet zpátky ke své jednotce. Později byl evakuován do lazaretu ve městě Jelec, kde dostal nápad vytvořit automatickou zbraň, která Rudé armádě na začátku války tak zoufale chyběla. V té době byla většina sovětských vojáků vyzbrojena zastaralou opakovací puškou Mosin vzor 1891/30 ráže 7,62x54 mm. Protože měl dost volného času a zkoušel otupit hlodavou bolest v poraněném rameni, soustředil svůj zájem na technickou literaturu a knihy o zbraních, které byly dostupné v nemocniční knihovně. Tehdy vznikly první náčrtky automatické zbraně, Kalašnikov sám u tankového pluku nikdy neměl možnost poznat mechanismus samopalů PPD a PPŠ, jeho první praktické zkušenosti tak vycházely z mechanismu pistole Tokarev TT 33 a opakovací pušky Mosin vzor 1891/30.

Po vyléčení kdy dostal šestiměsíční nemocenskou dovolenou, nezamířil ihned domů, ale do lokomotivního depa v Mataji, kde pracoval před vojnou. Tam za svolení vedoucího stanice spolu se svými starými kamarády vytvořil svůj první samopal. Místní vojenský komisariát dal týmu pracovníků několik stovek nábojů k testování nové zbraně a k překvapení všech prototyp fungoval bez nesnází. Kalašnikov poté předvedl svůj vynález tajemníku Komunistické strany Kazachstánu a vědcům, kteří se specializovali na vývoj zbraní. Poté dostal příležitost vyrobit vylepšený model v Moskevském leteckém institutu, který byl evakuován do Alma-Aty. Tento druhý model byl představen A. A. Blagonravovi, význačnému sovětskému vědci na poli lehkých zbraní. Vědec byl zaujatý Kalašnikovovým nápadem a prací samouckého vynálezce a tak napsal příznivý posudek na samopal a jeho návrháře. Pravděpodobně tento příznivý posudek otevřel pro Kalašnikova cestu k navrhování zbraní. S tímto doporučením a podporou velitele Středoasijského vojenského okruhu, byl Kalašnikov převelen do Hlavního dělostřeleckého úřadu (Glovnogo artillerijskogo upravlenija - GAU) Rudé armády.

Prototyp samopalu z roku 1942

Na konci války v roce 1945 začal Kalašnikov pracovat na automatické pušce pro nový náboj středního výkonu 7,62x39 mm vzor 43. Při tvorbě této zbraně se nechal M. T. Kalašnikov částečně inspirovat německou útočnou puškou StG 44. V roce 1946 předložil první tři vyrobené prototypy automatů, které prošly náročnými testy s nepatrnými chybami. Po dalším rozpracování a vyladění, když zbraň prošla uspokojivě polygonovými zkouškami bylo doporučeno komisí zavedení do výzbroje sovětské armády pod názvem "7,62 mm avtomat Kalašnikova obrazec 1947 goda" nebo jak je běžně známý jako AK-47. Ačkoli je rok 1947 považován za oficiální rok vytvoření AK-47, není to rok přijetí AK-47 do výzbroje sovětské armády. Kalašnikov byl přidělen do továrny na motocykly "Motozavod" v Iževsku, kde měla probíhat výroba. Konstruktér zjednodušil a dokončil celou dokumentaci konstrukce během pozoruhodně krátkého časového období a také vytvořil nutnou technologickou dokumentaci. Během vedení projektu, Kalašnikov pozměnil nepatrně modifikaci AK-47, která byla během výroby nutná. Kalašnikov zůstal ve vojenské službě s hodností staršiny. Na začátku roku 1949 bylo rozhodnuto přijmout Kalašnikovovu konstrukci do výroby a jeho hromadná výroba se rozběhla v Iževské zbrojovce. M. T. Kalašnikovovi byla udělena Stalinova cena I. třídy, oceněná 150 000 rubly. Poté M. T. Kalašnikov odešel z armády a přestěhoval se do Iževsku, kde od té doby žije a pokračuje ve své práci v iževské zbrojovce.

Prototyp číslo 1 automatu z roku 1946

Automat AK-47 vyniká účinností a spolehlivostí a v době svého vzniku představoval dokonalé technické řešení, které v době vzniku nemělo ve světě obdoby. Legenda kalašnikova vznikla a dodnes žije nejen z toho, že to byla základní pěchotní zbraň Varšavské smlouvy a čínské armády, ale i pro jeho jednoduchost konstrukce a spolehlivost v bojových podmínkách. Kromě toho je pro svou spolehlivost, účinnost a příznivou cenu několik desetiletí kalašnikov oblíbenou zbraní teroristů, partyzánských a revolučních hnutí a skupin ve všech částech světa. Uvádí se, že AK-47 a odvozené typy byly a jsou v armádní výzbroji nejméně 55 zemí světa. Počet vyrobených kusů se odhaduje na 75 miliónů, z čehož asi 40 miliónů pochází z ruských zbrojovek. Za více než padesát let bylo na základě AK-47 vyvinuto pod osobním vedením M. T. Kalašnikova velké množství zbraní, z nichž byla celá řada přijata do výzbroje armády: modernizovaný AKM, AKMS, AK-74, AKS-74, AKS-74U a lehké kulomety RPK, RPK-74 a kulomety řady PK.

M. T. Kalašnikov se tak dostal do společnosti legendárních konstruktérů zbraní jakými byli Samuel Colt, John Browning, Uziel Gal nebo Eugene Stoner. Narozdíl od nich ovšem Kalašnikov ze své práce nikdy výrazně nezbohatl. M. T. Kalašnikov je po celý život vlastencem, od mládí členem komunistické strany, držitelem několika Leninových řádů, dvou zlatých hvězd Hrdiny socialistické práce a byl několik období poslancem Nejvyššího sovětu SSSR. V současnosti je doktor technických věd a čestný občan města Iževsku při penzi konzultantem iževské zbrojovky, držitelem Řádu svatého apoštola Andreje (nejvyšší ruské vyznamenání), dále mu byla propůjčena hodnost generálmajora ruské armády. Jeho syn Viktor se stal konstruktérem zbraní v iževské zbrojovce.

M. T. Kalašnikov v roce 1947

Zpracoval Zdeněk Loprais © 2002 Bez souhlasu autora není povoleno jakékoli kopírování údajů.